čeština » polština | 53 [padesát tři] | Obchody

53 [pięćdziesiąt trzy] Sklepy

Hledáme obchod se sportovními potřebami.	Szukamy sklepu sportowego.
Hledáme masnu / řeznictví.	Szukamy sklepu mięsnego.
Hledáme lékárnu.	Szukamy apteki.
Chceme totiž koupit fotbalový míč.	Chcielibyśmy / Chciałybyśmy kupić piłkę nożną.
Chceme totiž koupit salám.	Chcielibyśmy / Chciałybyśmy kupić salami.
Chceme totiž koupit léky.	Chcielibyśmy / Chciałybyśmy kupić lekarstwa.
Hledáme obchod se sportovními potřebami, protože chceme koupit fotbalový míč.	Szukamy sklepu sportowego, by kupić piłkę nożną.
Hledáme řeznictví, protože chceme koupit salám.	Szukamy sklepu mięsnego, by kupić salami.
Hledáme lékárnu, protože chceme koupit léky.	Szukamy apteki, by kupić lekarstwa.
Hledám klenotnictví.	Szukam jubilera.
Hledám foto-potřeby.	Szukam sklepu fotograficznego.
Hledám cukrárnu.	Szukam cukierni.
Chci totiž koupit prsten.	Mam zamiar kupić pierścionek.
Chci totiž koupit film.	Mam zamiar kupić film.
Chci totiž koupit dort.	Mam zamiar kupić tort.
Hledám klenotnictví, protože chci koupit prsten.	Szukam jubilera, by kupić pierścionek.
Hledám foto-potřeby, protože chci koupit film.	Szukam sklepu fotograficznego, by kupić film.
Hledám cukrárnu, protože chci koupit dort.	Szukam cukierni, by kupić tort.

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?