čeština » telugština | 1 [jedna] | Osoby

1 [ఒకటి] వ్యక్తులు

1 [Okaṭi] Vyaktulu

já	నేను; Nēnu
já a ty	నేను మరియు నువ్వు; Nēnu mariyu nuvvu
my oba / my obě	మన ఇద్దరం; Mana iddaraṁ
on	అతను; Atanu
on a ona	అతను మరియు ఆమె; Atanu mariyu āme
oni oba / ony obě	వారిద్దరూ; Vāriddarū
muž	పురుషుడు; Puruṣuḍu
žena	స్త్రీ; Strī
dítě	పిల్లవాడు; Pillavāḍu
rodina	కుటుంబం; Kuṭumbaṁ
moje rodina	నా కుటుంబం; Nā kuṭumbaṁ
Moje rodina je tady.	నా కుటుంబం ఇక్కడ ఉంది; Nā kuṭumbaṁ ikkaḍa undi
Jsem tady.	నేను ఇక్కడ ఉన్నాను; Nēnu ikkaḍa unnānu
Jsi tady.	నువ్వు ఇక్కడ ఉన్నావు; Nuvvu ikkaḍa unnāvu
On je tady a ona je tady.	అతను, ఆమె ఇక్కడ ఉన్నారు; Atanu, āme ikkaḍa unnāru
Jsme tady.	మేము ఇక్కడ ఉన్నాము; Mēmu ikkaḍa unnāmu
Jste tady.	మీరు ఇక్కడ ఉన్నారు; Mīru ikkaḍa unnāru
Všichni jsou tady.	వాళ్లందరూ ఇక్కడ ఉన్నారు; Vāḷlandarū ikkaḍa unnāru

Abeceda

Pomocí jazyka jsme schopni se dorozumět. Můžeme říci jiným, co si myslíme nebo co cítíme. Stejnou funkci má i písmo. Většina jazyků má své písmo. Písmo tvoří znaky. Tyto znaky mohou vypadat různě. Základem většiny druhů písma jsou písmena. Takovému písmu říkáme abeceda. Abeceda je organizovaná sada grafických znaků. Znaky se podle určitých pravidel spojují do slov. Každý znak se vyslovuje určitým způsobem. Pojem abeceda pochází z řečtiny. První dvě písmena v řečtině jsou totiž alfa a beta. Z dějin známe mnoho různých abeced. Již více než 3 000 let používají lidé písemné znaky. Dříve byly písemné znaky magickými symboly. Pouze několik lidí vědělo, co znamenají. Později znaky svůj symbolický charakter ztratily. Dnes již písmena svůj význam nemají. Dávají smysl teprve v kombinaci s jinými písmeny. Písmo jako např. čínština fungují jinak. Podobá se obrázkům a často znázorňuje to, co znamená. Když píšeme, kódujeme naše myšlenky. Používáme znaky, abychom zaznamenali své vědomosti. Náš mozek se naučil abecedu dekódovat. Znaky tvoří slova a slova vyjadřují myšlenku. Tímto způsobem je možné zachovat text po celá tisíciletí. A stále mu rozumět ….