čeština » esperanto | 68 [šedesát osm] | velký – malý

68 [sesdek ok] granda - malgranda

velký a malý	granda kaj malgranda
Slon je velký.	La elefanto estas granda.
Myš je malá.	La muso estas malgranda.
tmavý a světlý	malhela kaj hela
Noc je tmavá.	La nokto estas malhela.
Den je světlý.	La tago estas hela.
starý a mladý	maljuna kaj juna
Náš děda je velmi starý.	Nia avo estas tre maljuna.
Před 70 lety byl ještě mladý.	Antaŭ 70 jaroj li estis ankoraŭ juna.
hezký a ošklivý	bela kaj malbela
Motýl je hezký.	La papilio estas bela.
Pavouk je ošklivý.	La araneo estas malbela.
tlustý a hubený	dika kaj maldika
Stokilová žena je tlustá.	Virino pezanta 100 kg estas dika.
Padesátikilový muž je hubený.	Viro pezanta 50 kg estas maldika.
drahý a levný	multekosta kaj malmultekosta
Auto je drahé.	La aŭto estas multekosta.
Noviny jsou levné.	La gazeto estas malmultekosta.

Dva jazyky = dvě centra v mozku!

Našemu mozku nezáleží na tom, kdy se jazyk naučíme. To proto, že má různá úložiště pro různé jazyky. Ne všechny jazyky, které se učíme, se ukládají společně. Jazyky, které se naučíme jako dospělí, mají své vlastní úložiště. To znamená, že mozek zpracovává nová pravidla na jiném místě. Nejsou uložena společně s mateřským jazykem. Naopak lidé, kteří vyrostli v dvoujazyčném prostředí, používají pouze jednu část mozku. K tomuto závěru dospěly četné studie. Vědci zkoumali několik jedinců. Ti mluvili plynně dvěma jazyky. Část z nich však s oběma jazyky vyrůstala. Ti ostatní se druhý jazyk naučili až v průběhu života. Vědci potom během testů měřili jejich mozkovou aktivitu. Mohli tak zkoumat, které oblasti mozku byly během testů aktivní. A zjistili, že „pozdější” studenti mají dvě centra řeči! Že tomu tak je, se vědci domnívali již dlouho. U lidí s poraněním mozku se projevují různé symptomy. Poškození mozku tedy může vést také k problémům s řečí. Takto postižení lidé pak hůře vyslovují nebo rozumí. Oběti nehod mluvící dvěma jazyky však vykazují někdy zvláštní příznaky. Jejich problémy s řečí se ne vždy projeví u obou jazyků. Pokud je zasažena pouze jedna část mozku, může ta druhá nadále fungovat. Pacienti pak mluví jedním jazykem lépe než druhým. Opětovné učení těchto dvou jazyků pak také probíhá různou rychlostí. To dokazuje, že oba jazyky nejsou uloženy na stejném místě. Protože se neukládaly ve stejném čase, vytvořily se dvě různé oblasti. Stále není známo, jak přesně náš mozek zvládá více jazyků. Nové objevy ale mohou vést k novým učebním postupům.