čeština » rumunština | 68 [šedesát osm] | velký – malý

68 [şaizeci şi opt] mare – mic

velký a malý	mare şi mic
Slon je velký.	Elefantul este mare.
Myš je malá.	Şoarecele este mic.
tmavý a světlý	întunecat şi luminos
Noc je tmavá.	Noaptea este întunecată.
Den je světlý.	Ziua este luminoasă.
starý a mladý	bătrân şi tânăr
Náš děda je velmi starý.	Bunicul nostru este foarte bătrân.
Před 70 lety byl ještě mladý.	În urmă cu 70 de ani era încă tânăr.
hezký a ošklivý	frumos şi urât
Motýl je hezký.	Fluturele este frumos.
Pavouk je ošklivý.	Păianjenul este urât.
tlustý a hubený	gras şi slab
Stokilová žena je tlustá.	O femeie la 100 de kilograme este grasă.
Padesátikilový muž je hubený.	Un bărbat la 50 de kilograme este slab.
drahý a levný	scump şi ieftin
Auto je drahé.	Maşina este scumpă.
Noviny jsou levné.	Ziarul este ieftin.

Dva jazyky = dvě centra v mozku!

Našemu mozku nezáleží na tom, kdy se jazyk naučíme. To proto, že má různá úložiště pro různé jazyky. Ne všechny jazyky, které se učíme, se ukládají společně. Jazyky, které se naučíme jako dospělí, mají své vlastní úložiště. To znamená, že mozek zpracovává nová pravidla na jiném místě. Nejsou uložena společně s mateřským jazykem. Naopak lidé, kteří vyrostli v dvoujazyčném prostředí, používají pouze jednu část mozku. K tomuto závěru dospěly četné studie. Vědci zkoumali několik jedinců. Ti mluvili plynně dvěma jazyky. Část z nich však s oběma jazyky vyrůstala. Ti ostatní se druhý jazyk naučili až v průběhu života. Vědci potom během testů měřili jejich mozkovou aktivitu. Mohli tak zkoumat, které oblasti mozku byly během testů aktivní. A zjistili, že „pozdější” studenti mají dvě centra řeči! Že tomu tak je, se vědci domnívali již dlouho. U lidí s poraněním mozku se projevují různé symptomy. Poškození mozku tedy může vést také k problémům s řečí. Takto postižení lidé pak hůře vyslovují nebo rozumí. Oběti nehod mluvící dvěma jazyky však vykazují někdy zvláštní příznaky. Jejich problémy s řečí se ne vždy projeví u obou jazyků. Pokud je zasažena pouze jedna část mozku, může ta druhá nadále fungovat. Pacienti pak mluví jedním jazykem lépe než druhým. Opětovné učení těchto dvou jazyků pak také probíhá různou rychlostí. To dokazuje, že oba jazyky nejsou uloženy na stejném místě. Protože se neukládaly ve stejném čase, vytvořily se dvě různé oblasti. Stále není známo, jak přesně náš mozek zvládá více jazyků. Nové objevy ale mohou vést k novým učebním postupům.