čeština » indonézština | 71 [sedmdesát jedna] | chtít něco

71 [tujuh puluh satu] mau sesuatu

Co chcete?	Apa yang kalian mau?
Chcete si zahrát fotbal?	Kalian mau bermain sepak bola?
Chcete navštívit přátele?	Kalian mau menjenguk teman-teman?
chtít	mau
Nechci přijít pozdě.	Saya tidak mau datang terlambat.
Nechci tam jít.	Saya tidak mau ke sana.
Chci jít domů.	Saya mau pulang ke rumah.
Chci zůstat doma.	Saya mau tinggal di rumah.
Chci být sám / sama.	Saya mau sendirian.
Chceš tady zůstat?	Maukah kamu tinggal di sini?
Chceš se tady najíst?	Maukah kamu makan di sini?
Chceš tady spát / přespat?	Maukah kamu tidur di sini?
Chcete zítra odcestovat?	Maukah Anda berangkat besok?
Chcete zůstat do zítřka?	Maukah Anda tinggal sampai besok?
Chcete zaplatit ten účet až zítra?	Apakah Anda ingin membayar tagihan besok?
Chcete jít na diskotéku?	Maukah kalian ke disko?
Chcete jít do kina?	Maukah kalian ke bioskop?
Chcete jít do kavárny?	Maukah kalian ke kafetaria?

Jak se mozek učí nová slova

Když se učíme novou slovní zásobu, náš mozek si ukládá nový obsah. Učení funguje pouze při stálém opakování. Jak dobře si náš mozek ukládá slova, to záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější však je, abychom si slovní zásobu pravidelně procvičovali. Ukládají se pouze slova, která často píšeme nebo používáme. Dá se říct, že se tato slova archivují jako obrázky. Tento způsob učení platí i pro opice. Opice se naučí „číst” slova, pokud je vidí dostatečně často. Sice jim nerozumí, ale rozeznají slova podle jejich tvaru. Abychom mluvili plynně nějakým jazykem, potřebujeme k tomu mnoho slov. Slovní zásoba tak musí být dobře organizována. Protože naše paměť funguje jako archiv. Aby našla slova rychle, musí paměť vědět, kde je hledat. Je tedy lepší učit se slova v určitém kontextu. Mozek si pak umí otevřít vždy tu správnou „složku”. Ale i slova, která se dobře naučíme, můžeme zase zapomenout. To se děje tak, že se určité vědomosti přesunou z aktivní do pasivní paměti. Zapomínáním si ulehčujeme od vědomostí, které nepotřebujeme. Náš mozek si tak dělá místo pro nové a důležitější věci. Je tedy důležité, abychom si naše znalosti pravidelně oživovali. To, co je obsahem pasivní paměti, není však navždy ztraceno. Když zahlédneme zapomenuté slovo, znovu si ho zapamatujeme. To, co už jsme se jednou naučili, se podruhé naučíme rychleji. Kdo si chce rozšířit slovní zásobu, musí si rozšířit i zájmy. Protože každý z nás má nějaké zájmy. Zabýváme se tedy většinou stále stejnými věcmi. Jazyk se však skládá z mnoha významových oborů. Člověk zajímající se o politiku by si měl občas přečíst i sportovní rubriku!