čeština » esperanto | 71 [sedmdesát jedna] | chtít něco

71 [sepdek unu] voli ion

Co chcete?	Kion vi volas?
Chcete si zahrát fotbal?	Ĉu vi volas futbali?
Chcete navštívit přátele?	Ĉu vi volas viziti amikojn?
chtít	voli
Nechci přijít pozdě.	Mi ne volas veni malfrue.
Nechci tam jít.	Mi ne volas iri tien.
Chci jít domů.	Mi volas iri hejmen.
Chci zůstat doma.	Mi volas resti hejme.
Chci být sám / sama.	Mi volas esti sola.
Chceš tady zůstat?	Ĉu vi volas resti ĉi-tie?
Chceš se tady najíst?	Ĉu vi volas manĝi ĉi-tie?
Chceš tady spát / přespat?	Ĉu vi volas dormi ĉi-tie?
Chcete zítra odcestovat?	Ĉu vi volas forveturi morgaŭ?
Chcete zůstat do zítřka?	Ĉu vi volas resti ĝis morgaŭ?
Chcete zaplatit ten účet až zítra?	Ĉu vi volas pagi la fakturon nur morgaŭ?
Chcete jít na diskotéku?	Ĉu vi volas iri diskoteken?
Chcete jít do kina?	Ĉu vi volas iri kinejen?
Chcete jít do kavárny?	Ĉu vi volas iri kafejen?

Jak se mozek učí nová slova

Když se učíme novou slovní zásobu, náš mozek si ukládá nový obsah. Učení funguje pouze při stálém opakování. Jak dobře si náš mozek ukládá slova, to záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější však je, abychom si slovní zásobu pravidelně procvičovali. Ukládají se pouze slova, která často píšeme nebo používáme. Dá se říct, že se tato slova archivují jako obrázky. Tento způsob učení platí i pro opice. Opice se naučí „číst” slova, pokud je vidí dostatečně často. Sice jim nerozumí, ale rozeznají slova podle jejich tvaru. Abychom mluvili plynně nějakým jazykem, potřebujeme k tomu mnoho slov. Slovní zásoba tak musí být dobře organizována. Protože naše paměť funguje jako archiv. Aby našla slova rychle, musí paměť vědět, kde je hledat. Je tedy lepší učit se slova v určitém kontextu. Mozek si pak umí otevřít vždy tu správnou „složku”. Ale i slova, která se dobře naučíme, můžeme zase zapomenout. To se děje tak, že se určité vědomosti přesunou z aktivní do pasivní paměti. Zapomínáním si ulehčujeme od vědomostí, které nepotřebujeme. Náš mozek si tak dělá místo pro nové a důležitější věci. Je tedy důležité, abychom si naše znalosti pravidelně oživovali. To, co je obsahem pasivní paměti, není však navždy ztraceno. Když zahlédneme zapomenuté slovo, znovu si ho zapamatujeme. To, co už jsme se jednou naučili, se podruhé naučíme rychleji. Kdo si chce rozšířit slovní zásobu, musí si rozšířit i zájmy. Protože každý z nás má nějaké zájmy. Zabýváme se tedy většinou stále stejnými věcmi. Jazyk se však skládá z mnoha významových oborů. Člověk zajímající se o politiku by si měl občas přečíst i sportovní rubriku!