čeština » lotyština | 51 [padesát jedna] | Drobné vyřizování

51 [piecdesmit viens] Izteikt vēlēšanos / vajadzību

Chci jít do knihovny.	Es gribu aiziet uz bibliotēku.
Chci jít do knihkupectví.	Es gribu aiziet uz grāmatnīcu.
Chci jít ke stánku.	Es gribu aiziet uz kiosku.
Chci si půjčit nějakou knihu.	Es gribu aizņemties grāmatu.
Chci koupit nějakou knihu.	Es gribu nopirkt grāmatu.
Chci si koupit noviny.	Es gribu nopirkt avīzi.
Chci do knihovny půjčit si knihu.	Es gribu aiziet uz bibliotēku, lai paņemtu grāmatu.
Chci do knihkupectví koupit si knihu.	Es gribu aiziet uz grāmatnīcu, lai nopirktu grāmatu.
Chci ke stánku koupit si noviny.	Es gribu aiziet uz kiosku, lai nopirktu avīzi.
Chci do optiky.	Es gribu aiziet uz optikas veikalu.
Chci do supermarketu.	Es gribu aiziet uz lielveikalu.
Chci do pekárny.	Es gribu aiziet uz maiznīcu.
Chci si koupit brýle.	Es gribu nopirkt brilles.
Chci koupit ovoce a zeleninu.	Es gribu nopirkt augļus un dārzeņus.
Chci koupit housky a chléb.	Es gribu nopirkt maizītes un maizi.
Chci do optiky koupit si brýle.	Es gribu aiziet uz optikas veikalu, lai nopirktu brilles.
Chci do supermarketu koupit si ovoce a zeleninu.	Es gribu aiziet uz lielveikalu, lai nopirktu augļus un dārzeņus.
Chci do pekařství koupit si housky a chléb.	Es gribu aiziet uz maiznīcu, lai nopirktu maizītes un maizi.

Změna jazyka = Změna osobnosti

Náš jazyk k nám patří. Je důležitou součástí naší osobnosti. Mnoho lidí však mluví více jazyky. Znamená to, že mají více osobností? Vědci věří, že ano! Když změníme jazyk, změníme také naši osobnost. To znamená, že se chováme jinak. K tomuto názoru dospěli američtí vědci. Studovali chování žen, které mluvily dvěma jazyky. Tyto ženy vyrůstaly s angličtinou a španělštinou. Znaly stejně oba jazyky i obě kultury. Přesto bylo jejich chování jiné v závislosti na jazyku. Když ženy mluvily španělsky, byly více sebevědomé. Cítily se také dobře v prostředí se španělštinou. Když potom mluvily anglicky, jejich chování se změnilo. Byly méně sebevědomé a často nejisté. Vědci si také všimli, že ženy byly více samotářské. Takže jazyk, kterým mluvíme, ovlivňuje naše chování. Proč tomu tak je, vědci dosud nevědí. Je možné, že se orientujeme podle kulturních norem. Když mluvíme, myslíme na kulturu, která k tomuto jazyku patří. To se děje automaticky. Tudíž se snažíme přizpůsobit této kultuře. Chováme se tak, jak je to v takové kultuře běžné. Lidé mluvící čínsky byli během pokusů velmi odtažití. Poté, když mluvili anglicky, byli více otevření. Možná měníme naše chování, abychom se lépe integrovali. Chceme být jako ti, se kterými hovoříme…