čeština » italština | 71 [sedmdesát jedna] | chtít něco

71 [settantuno] voler qualcosa

Co chcete?	Che cosa volete?
Chcete si zahrát fotbal?	Volete giocare a pallone?
Chcete navštívit přátele?	Volete andare a trovare degli amici?
chtít	volere
Nechci přijít pozdě.	Non voglio arrivare in ritardo.
Nechci tam jít.	Non voglio andarci.
Chci jít domů.	Voglio andare a casa.
Chci zůstat doma.	Voglio restare a casa.
Chci být sám / sama.	Voglio essere solo. / Voglio stare da solo.
Chceš tady zůstat?	Vuoi restare qui?
Chceš se tady najíst?	Vuoi mangiare qui?
Chceš tady spát / přespat?	Vuoi dormire qui?
Chcete zítra odcestovat?	Vuole partire domani?
Chcete zůstat do zítřka?	Vuole restare fino a domani?
Chcete zaplatit ten účet až zítra?	Vuole pagare il conto solo domani?
Chcete jít na diskotéku?	Volete andare in discoteca?
Chcete jít do kina?	Volete andare al cinema?
Chcete jít do kavárny?	Volete andare al bar?

Jak se mozek učí nová slova

Když se učíme novou slovní zásobu, náš mozek si ukládá nový obsah. Učení funguje pouze při stálém opakování. Jak dobře si náš mozek ukládá slova, to záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější však je, abychom si slovní zásobu pravidelně procvičovali. Ukládají se pouze slova, která často píšeme nebo používáme. Dá se říct, že se tato slova archivují jako obrázky. Tento způsob učení platí i pro opice. Opice se naučí „číst” slova, pokud je vidí dostatečně často. Sice jim nerozumí, ale rozeznají slova podle jejich tvaru. Abychom mluvili plynně nějakým jazykem, potřebujeme k tomu mnoho slov. Slovní zásoba tak musí být dobře organizována. Protože naše paměť funguje jako archiv. Aby našla slova rychle, musí paměť vědět, kde je hledat. Je tedy lepší učit se slova v určitém kontextu. Mozek si pak umí otevřít vždy tu správnou „složku”. Ale i slova, která se dobře naučíme, můžeme zase zapomenout. To se děje tak, že se určité vědomosti přesunou z aktivní do pasivní paměti. Zapomínáním si ulehčujeme od vědomostí, které nepotřebujeme. Náš mozek si tak dělá místo pro nové a důležitější věci. Je tedy důležité, abychom si naše znalosti pravidelně oživovali. To, co je obsahem pasivní paměti, není však navždy ztraceno. Když zahlédneme zapomenuté slovo, znovu si ho zapamatujeme. To, co už jsme se jednou naučili, se podruhé naučíme rychleji. Kdo si chce rozšířit slovní zásobu, musí si rozšířit i zájmy. Protože každý z nás má nějaké zájmy. Zabýváme se tedy většinou stále stejnými věcmi. Jazyk se však skládá z mnoha významových oborů. Člověk zajímající se o politiku by si měl občas přečíst i sportovní rubriku!