čeština » španělština | 10 [deset] | Včera – dnes – zítra

10 [diez] Ayer – hoy – mañana

Včera byla sobota.	Ayer fue sábado.
Včera jsem byl / byla v kině.	Ayer estuve en el cine.
Ten film byl zajímavý.	La película fue interesante.
Dnes je neděle.	Hoy es domingo.
Dnes nepracuji.	Hoy no trabajo.
Zůstanu doma.	Me quedo en casa.
Zítra je pondělí.	Mañana es lunes.
Zítra zase pracuji.	Mañana vuelvo a trabajar.
Pracuji v kanceláři.	Trabajo en una oficina.
Kdo je to?	¿Quién es éste?
To je Petr.	Éste es Pedro.
Petr je student.	Pedro es estudiante.
Kdo je to?	¿Quién es ésta?
To je Marta.	Ésta es Marta.
Marta je sekretářka.	Marta es secretaria.
Petr a Marta jsou přátelé.	Pedro y Marta son novios.
Petr je Martin přítel.	Pedro es el novio de Marta.
Marta je Petrova přítelkyně.	Marta es la novia de Pedro.

Znaky jako jazyk

Aby se lidé dorozuměli, vymysleli jazyk. Svůj vlastní jazyk mají i osoby neslyšící nebo nedoslýchavé. Jde o posunkovou řeč, která je základním jazykem všech neslyšících. Je složena z kombinovaných znaků. Tím se stává vizuálním tzv. „viditelným“ jazykem. Je znakový jazyk srozumitelný i na mezinárodní úrovni? Nikoliv, také znaky mají různé národní podoby. Každá země má svůj vlastní znakový jazyk. Ten je ovlivněn stupněm její civilizace. Neboť jazyk se vždy vyvíjí z kultury. A tak je tomu i u jazyků, kterými se nemluví. Existuje však i mezinárodní znakový jazyk. Jeho znaky jsou však poněkud komplikovanější. Národní znakové jazyky jsou si přesto podobné. Mnoho znaků je ikonických. Orientují se na formu objektu, který představují. Nejrozšířenějším znakovým jazykem je americký znakový jazyk. Znakový jazyk je uznáván jako plnohodnotný jazyk. Má svou vlastní gramatiku. Ta se však liší od gramatiky mluveného jazyka. Proto nelze znakový jazyk překládat doslovně. Existují však tlumočníci znakového jazyka. Informace se paralelně přenášejí znakovým jazykem. To znamená, že jeden znak může vyjádřit i celou větu. Ve znakovém jazyce existují také dialekty. Regionální zvláštnosti mají své vlastní znaky. A každý znakový jazyk má svou vlastní intonaci a melodii věty. I v případě znaků platí, že přízvuk prozradí náš původ!