čeština » litevština | 68 [šedesát osm] | velký – malý

68 [šešiasdešimt aštuoni] didelis — mažas (Antonimai)

velký a malý	didelis ir mažas
Slon je velký.	Dramblys yra didelis.
Myš je malá.	Pelė yra maža.
tmavý a světlý	tamsus ir šviesus
Noc je tmavá.	Naktis yra tamsi.
Den je světlý.	Diena yra šviesi.
starý a mladý	senas ir jaunas
Náš děda je velmi starý.	Mūsų senelis yra labai senas.
Před 70 lety byl ještě mladý.	Prieš septyniasdešimt metų jis buvo dar jaunas.
hezký a ošklivý	gražus ir bjaurus
Motýl je hezký.	Drugelis yra gražus.
Pavouk je ošklivý.	Voras yra bjaurus.
tlustý a hubený	storas ir plonas
Stokilová žena je tlustá.	Moteris, sverianti 100 (šimtą) kilogramų, yra stora.
Padesátikilový muž je hubený.	Vyras, sveriantis 50 (penkiasdešmt) kilogramų, yra plonas.
drahý a levný	brangus ir pigus
Auto je drahé.	Automobilis yra brangus.
Noviny jsou levné.	Laikraštis yra pigus.

Dva jazyky = dvě centra v mozku!

Našemu mozku nezáleží na tom, kdy se jazyk naučíme. To proto, že má různá úložiště pro různé jazyky. Ne všechny jazyky, které se učíme, se ukládají společně. Jazyky, které se naučíme jako dospělí, mají své vlastní úložiště. To znamená, že mozek zpracovává nová pravidla na jiném místě. Nejsou uložena společně s mateřským jazykem. Naopak lidé, kteří vyrostli v dvoujazyčném prostředí, používají pouze jednu část mozku. K tomuto závěru dospěly četné studie. Vědci zkoumali několik jedinců. Ti mluvili plynně dvěma jazyky. Část z nich však s oběma jazyky vyrůstala. Ti ostatní se druhý jazyk naučili až v průběhu života. Vědci potom během testů měřili jejich mozkovou aktivitu. Mohli tak zkoumat, které oblasti mozku byly během testů aktivní. A zjistili, že „pozdější” studenti mají dvě centra řeči! Že tomu tak je, se vědci domnívali již dlouho. U lidí s poraněním mozku se projevují různé symptomy. Poškození mozku tedy může vést také k problémům s řečí. Takto postižení lidé pak hůře vyslovují nebo rozumí. Oběti nehod mluvící dvěma jazyky však vykazují někdy zvláštní příznaky. Jejich problémy s řečí se ne vždy projeví u obou jazyků. Pokud je zasažena pouze jedna část mozku, může ta druhá nadále fungovat. Pacienti pak mluví jedním jazykem lépe než druhým. Opětovné učení těchto dvou jazyků pak také probíhá různou rychlostí. To dokazuje, že oba jazyky nejsou uloženy na stejném místě. Protože se neukládaly ve stejném čase, vytvořily se dvě různé oblasti. Stále není známo, jak přesně náš mozek zvládá více jazyků. Nové objevy ale mohou vést k novým učebním postupům.