čeština » lotyština | 71 [sedmdesát jedna] | chtít něco

71 [septiņdesmit viens] kaut ko gribēt

Co chcete?	Ko jūs gribat?
Chcete si zahrát fotbal?	Vai jūs gribat spēlēt futbolu?
Chcete navštívit přátele?	Vai jūs gribat apciemot draugus?
chtít	gribēt
Nechci přijít pozdě.	Es negribu atnākt vēlu.
Nechci tam jít.	Es negribu turp iet.
Chci jít domů.	Es gribu iet mājās.
Chci zůstat doma.	Es gribu palikt mājās.
Chci být sám / sama.	Es gribu būt viena.
Chceš tady zůstat?	Vai tu gribi palikt šeit?
Chceš se tady najíst?	Vai tu gribi šeit ēst?
Chceš tady spát / přespat?	Vai tu gribi šeit gulēt?
Chcete zítra odcestovat?	Vai Jūs gribat aizbraukt rīt?
Chcete zůstat do zítřka?	Vai Jūs gribat palikt līdz rītdienai?
Chcete zaplatit ten účet až zítra?	Vai Jūs gribat samaksāt rēķinu tikai rīt?
Chcete jít na diskotéku?	Vai jūs gribat iet uz diskotēku?
Chcete jít do kina?	Vai jūs gribat iet uz kino?
Chcete jít do kavárny?	Vai jūs gribat iet uz kafejnīcu?

Jak se mozek učí nová slova

Když se učíme novou slovní zásobu, náš mozek si ukládá nový obsah. Učení funguje pouze při stálém opakování. Jak dobře si náš mozek ukládá slova, to záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější však je, abychom si slovní zásobu pravidelně procvičovali. Ukládají se pouze slova, která často píšeme nebo používáme. Dá se říct, že se tato slova archivují jako obrázky. Tento způsob učení platí i pro opice. Opice se naučí „číst” slova, pokud je vidí dostatečně často. Sice jim nerozumí, ale rozeznají slova podle jejich tvaru. Abychom mluvili plynně nějakým jazykem, potřebujeme k tomu mnoho slov. Slovní zásoba tak musí být dobře organizována. Protože naše paměť funguje jako archiv. Aby našla slova rychle, musí paměť vědět, kde je hledat. Je tedy lepší učit se slova v určitém kontextu. Mozek si pak umí otevřít vždy tu správnou „složku”. Ale i slova, která se dobře naučíme, můžeme zase zapomenout. To se děje tak, že se určité vědomosti přesunou z aktivní do pasivní paměti. Zapomínáním si ulehčujeme od vědomostí, které nepotřebujeme. Náš mozek si tak dělá místo pro nové a důležitější věci. Je tedy důležité, abychom si naše znalosti pravidelně oživovali. To, co je obsahem pasivní paměti, není však navždy ztraceno. Když zahlédneme zapomenuté slovo, znovu si ho zapamatujeme. To, co už jsme se jednou naučili, se podruhé naučíme rychleji. Kdo si chce rozšířit slovní zásobu, musí si rozšířit i zájmy. Protože každý z nás má nějaké zájmy. Zabýváme se tedy většinou stále stejnými věcmi. Jazyk se však skládá z mnoha významových oborů. Člověk zajímající se o politiku by si měl občas přečíst i sportovní rubriku!