čeština » lotyština | 10 [deset] | Včera – dnes – zítra

10 [desmit] Vakar – šodien – rīt

Včera byla sobota.	Vakar bija sestdiena.
Včera jsem byl / byla v kině.	Vakar es biju kino.
Ten film byl zajímavý.	Filma bija interesanta.
Dnes je neděle.	Šodien ir svētdiena.
Dnes nepracuji.	Šodien es nestrādāju.
Zůstanu doma.	Es palieku mājās.
Zítra je pondělí.	Rīt ir pirmdiena.
Zítra zase pracuji.	Rīt es atkal strādāšu.
Pracuji v kanceláři.	Es strādāju birojā.
Kdo je to?	Kas tas ir?
To je Petr.	Tas ir Pēteris.
Petr je student.	Pēteris ir students.
Kdo je to?	Kas tā ir?
To je Marta.	Tā ir Marta.
Marta je sekretářka.	Marta ir sekretāre.
Petr a Marta jsou přátelé.	Pēteris un Marta ir draugi.
Petr je Martin přítel.	Pēteris ir Martas draugs.
Marta je Petrova přítelkyně.	Marta ir Pētera draudzene.

Znaky jako jazyk

Aby se lidé dorozuměli, vymysleli jazyk. Svůj vlastní jazyk mají i osoby neslyšící nebo nedoslýchavé. Jde o posunkovou řeč, která je základním jazykem všech neslyšících. Je složena z kombinovaných znaků. Tím se stává vizuálním tzv. „viditelným“ jazykem. Je znakový jazyk srozumitelný i na mezinárodní úrovni? Nikoliv, také znaky mají různé národní podoby. Každá země má svůj vlastní znakový jazyk. Ten je ovlivněn stupněm její civilizace. Neboť jazyk se vždy vyvíjí z kultury. A tak je tomu i u jazyků, kterými se nemluví. Existuje však i mezinárodní znakový jazyk. Jeho znaky jsou však poněkud komplikovanější. Národní znakové jazyky jsou si přesto podobné. Mnoho znaků je ikonických. Orientují se na formu objektu, který představují. Nejrozšířenějším znakovým jazykem je americký znakový jazyk. Znakový jazyk je uznáván jako plnohodnotný jazyk. Má svou vlastní gramatiku. Ta se však liší od gramatiky mluveného jazyka. Proto nelze znakový jazyk překládat doslovně. Existují však tlumočníci znakového jazyka. Informace se paralelně přenášejí znakovým jazykem. To znamená, že jeden znak může vyjádřit i celou větu. Ve znakovém jazyce existují také dialekty. Regionální zvláštnosti mají své vlastní znaky. A každý znakový jazyk má svou vlastní intonaci a melodii věty. I v případě znaků platí, že přízvuk prozradí náš původ!