čeština » francouzština | 68 [šedesát osm] | velký – malý

68 [soixante-huit] grand – petit

velký a malý	grand et petit
Slon je velký.	L’éléphant est grand.
Myš je malá.	La souris est petite.
tmavý a světlý	sombre et clair
Noc je tmavá.	La nuit est sombre.
Den je světlý.	Le jour est clair.
starý a mladý	vieux et jeune
Náš děda je velmi starý.	Notre grand-père est très vieux.
Před 70 lety byl ještě mladý.	Il y a 70 ans il était encore jeune.
hezký a ošklivý	beau et laid
Motýl je hezký.	Le papillon est beau.
Pavouk je ošklivý.	L’araignée est laide.
tlustý a hubený	gros et maigre
Stokilová žena je tlustá.	Une femme de cent kg est grosse.
Padesátikilový muž je hubený.	Un homme de cinquante kg est maigre.
drahý a levný	cher et bon marché
Auto je drahé.	L’automobile est chère.
Noviny jsou levné.	Le journal est bon marché.

Dva jazyky = dvě centra v mozku!

Našemu mozku nezáleží na tom, kdy se jazyk naučíme. To proto, že má různá úložiště pro různé jazyky. Ne všechny jazyky, které se učíme, se ukládají společně. Jazyky, které se naučíme jako dospělí, mají své vlastní úložiště. To znamená, že mozek zpracovává nová pravidla na jiném místě. Nejsou uložena společně s mateřským jazykem. Naopak lidé, kteří vyrostli v dvoujazyčném prostředí, používají pouze jednu část mozku. K tomuto závěru dospěly četné studie. Vědci zkoumali několik jedinců. Ti mluvili plynně dvěma jazyky. Část z nich však s oběma jazyky vyrůstala. Ti ostatní se druhý jazyk naučili až v průběhu života. Vědci potom během testů měřili jejich mozkovou aktivitu. Mohli tak zkoumat, které oblasti mozku byly během testů aktivní. A zjistili, že „pozdější” studenti mají dvě centra řeči! Že tomu tak je, se vědci domnívali již dlouho. U lidí s poraněním mozku se projevují různé symptomy. Poškození mozku tedy může vést také k problémům s řečí. Takto postižení lidé pak hůře vyslovují nebo rozumí. Oběti nehod mluvící dvěma jazyky však vykazují někdy zvláštní příznaky. Jejich problémy s řečí se ne vždy projeví u obou jazyků. Pokud je zasažena pouze jedna část mozku, může ta druhá nadále fungovat. Pacienti pak mluví jedním jazykem lépe než druhým. Opětovné učení těchto dvou jazyků pak také probíhá různou rychlostí. To dokazuje, že oba jazyky nejsou uloženy na stejném místě. Protože se neukládaly ve stejném čase, vytvořily se dvě různé oblasti. Stále není známo, jak přesně náš mozek zvládá více jazyků. Nové objevy ale mohou vést k novým učebním postupům.