čeština » norština - Nynorsk | 71 [sedmdesát jedna] | chtít něco

71 [syttiein] ville noko 2

Co chcete?	Kva vil de?
Chcete si zahrát fotbal?	Vil de spele fotball?
Chcete navštívit přátele?	Vil de besøkje vener?
chtít	ville
Nechci přijít pozdě.	Eg vil ikkje kome for seint.
Nechci tam jít.	Eg vil ikkje gå dit.
Chci jít domů.	Eg vil gå heim.
Chci zůstat doma.	Eg vil bli heime.
Chci být sám / sama.	Eg vil vere åleine.
Chceš tady zůstat?	Vil du bli her?
Chceš se tady najíst?	Vil du ete her?
Chceš tady spát / přespat?	Vil du sove her?
Chcete zítra odcestovat?	Vil du køyre i morgon?
Chcete zůstat do zítřka?	Vil du bli til i morgon?
Chcete zaplatit ten účet až zítra?	Vil du betale rekninga i morgon?
Chcete jít na diskotéku?	Vil de på diskotek?
Chcete jít do kina?	Vil de på kino?
Chcete jít do kavárny?	Vil de på kafe?

Jak se mozek učí nová slova

Když se učíme novou slovní zásobu, náš mozek si ukládá nový obsah. Učení funguje pouze při stálém opakování. Jak dobře si náš mozek ukládá slova, to záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější však je, abychom si slovní zásobu pravidelně procvičovali. Ukládají se pouze slova, která často píšeme nebo používáme. Dá se říct, že se tato slova archivují jako obrázky. Tento způsob učení platí i pro opice. Opice se naučí „číst” slova, pokud je vidí dostatečně často. Sice jim nerozumí, ale rozeznají slova podle jejich tvaru. Abychom mluvili plynně nějakým jazykem, potřebujeme k tomu mnoho slov. Slovní zásoba tak musí být dobře organizována. Protože naše paměť funguje jako archiv. Aby našla slova rychle, musí paměť vědět, kde je hledat. Je tedy lepší učit se slova v určitém kontextu. Mozek si pak umí otevřít vždy tu správnou „složku”. Ale i slova, která se dobře naučíme, můžeme zase zapomenout. To se děje tak, že se určité vědomosti přesunou z aktivní do pasivní paměti. Zapomínáním si ulehčujeme od vědomostí, které nepotřebujeme. Náš mozek si tak dělá místo pro nové a důležitější věci. Je tedy důležité, abychom si naše znalosti pravidelně oživovali. To, co je obsahem pasivní paměti, není však navždy ztraceno. Když zahlédneme zapomenuté slovo, znovu si ho zapamatujeme. To, co už jsme se jednou naučili, se podruhé naučíme rychleji. Kdo si chce rozšířit slovní zásobu, musí si rozšířit i zájmy. Protože každý z nás má nějaké zájmy. Zabýváme se tedy většinou stále stejnými věcmi. Jazyk se však skládá z mnoha významových oborů. Člověk zajímající se o politiku by si měl občas přečíst i sportovní rubriku!