čeština » estonština | 68 [šedesát osm] | velký – malý

68 [kuuskümmend kaheksa] suur – väike

velký a malý	suur ja väike
Slon je velký.	Elevant on suur.
Myš je malá.	Hiir on väike.
tmavý a světlý	pime ja valge
Noc je tmavá.	Öö on pime.
Den je světlý.	Päev on valge.
starý a mladý	vana ja noor
Náš děda je velmi starý.	Meie vanaisa on väga vana.
Před 70 lety byl ještě mladý.	70 aastat tagasi oli ta veel noor.
hezký a ošklivý	ilus ja inetu
Motýl je hezký.	Liblikas on ilus.
Pavouk je ošklivý.	Ämblik on inetu.
tlustý a hubený	paks ja kõhn
Stokilová žena je tlustá.	100 kilo kaaluv naine on paks.
Padesátikilový muž je hubený.	50 kilo kaaluv mees on kõhn.
drahý a levný	kallis ja odav
Auto je drahé.	Auto on kallis.
Noviny jsou levné.	Ajaleht on odav.

Dva jazyky = dvě centra v mozku!

Našemu mozku nezáleží na tom, kdy se jazyk naučíme. To proto, že má různá úložiště pro různé jazyky. Ne všechny jazyky, které se učíme, se ukládají společně. Jazyky, které se naučíme jako dospělí, mají své vlastní úložiště. To znamená, že mozek zpracovává nová pravidla na jiném místě. Nejsou uložena společně s mateřským jazykem. Naopak lidé, kteří vyrostli v dvoujazyčném prostředí, používají pouze jednu část mozku. K tomuto závěru dospěly četné studie. Vědci zkoumali několik jedinců. Ti mluvili plynně dvěma jazyky. Část z nich však s oběma jazyky vyrůstala. Ti ostatní se druhý jazyk naučili až v průběhu života. Vědci potom během testů měřili jejich mozkovou aktivitu. Mohli tak zkoumat, které oblasti mozku byly během testů aktivní. A zjistili, že „pozdější” studenti mají dvě centra řeči! Že tomu tak je, se vědci domnívali již dlouho. U lidí s poraněním mozku se projevují různé symptomy. Poškození mozku tedy může vést také k problémům s řečí. Takto postižení lidé pak hůře vyslovují nebo rozumí. Oběti nehod mluvící dvěma jazyky však vykazují někdy zvláštní příznaky. Jejich problémy s řečí se ne vždy projeví u obou jazyků. Pokud je zasažena pouze jedna část mozku, může ta druhá nadále fungovat. Pacienti pak mluví jedním jazykem lépe než druhým. Opětovné učení těchto dvou jazyků pak také probíhá různou rychlostí. To dokazuje, že oba jazyky nejsou uloženy na stejném místě. Protože se neukládaly ve stejném čase, vytvořily se dvě různé oblasti. Stále není známo, jak přesně náš mozek zvládá více jazyků. Nové objevy ale mohou vést k novým učebním postupům.